Už je přece čas
Sbohem starým citům dát,
Když trochu bolí to zas,
Jako před měsíci.
Štěstí teď máš,
Nejednou jsem nemohla spát,
Teď jiné lásku dáš,
Já byla jedna z tisíci.
Tak naivní jsem byla,
Párkrát musela dobrou náladu hrát
Teď kapitola skončila,
Jsem zas bytost myslící.
Prodlužovat to nesmím dále,
Už měla bych se zase smát,
Nesmím se vracet stále,
Nesmím být mrtvola snící.
Pěkné dílo
Někdy se člověk sám tak zauzluje vztahy k jiným lidem, které nechce opustit, že když už by chtěl, tak mu to nějak nejde. Ale Ty jsi šikovná, drahá Amiradi!
05.03.2020 22:34:04 | Roser
Krásně napsané. Nádherný rytmus a způsob rýmování. Občas mě to taky přepadne. :-)
03.03.2020 22:31:40 | KeepTheFlameBurning