Jak sirka třu hlavičku
o tvoje malé škrtátko,
přitlačím možná trošičku,
lásko ale jen na krátko.
Rytmus dechu je sladěný,
v symfonii zvuku těl,
dobýván tvoje území,
co vždy jsem tolik chtěl.
Splývám v teple tvém,
opojen hvězdičkami nápoje,
ztracen jsem svým způsobem,
vpíjím se do tebe ve stoje.
Jen chvíli zmáčknu pažemi,
pěnu vůně tvého těla,
nechám se ohřát plameny,
snu v němž jsi mi nezmizela.
Sny krásné o lásce, i krátce,
zaplní proSTor, který zeje.
Snad pomáhá i z té beznaděje.
Věř, ještě, že jinak bude,
i když se síly a vůle někdy tenčí.
Důvěra je a ta se hodně cení.
Co bylo, bude...
věřit v to s tebou, chce se mi.
Ať opět zahřívají. *** to ti přeji
06.03.2020 07:31:15 | jenommarie