O2

a slzy kanuly,
pramínky tekly,
řeky burácely,
a mísily se s mořem žalu,
a on neuměl plavat,
polykal ty smutky,
a vlny hněvu se mu tříštily o hlavu,
pomalu se potápěl,
z úst mu už jen stoupaly bublinky,
které vytvořily na hladině mokré srdce,
...
protože on jí miloval víc než cokkoliv jiného na světě i mimo něj!