Jsem smutná a ve mně je chlad
Nechápu, jak se takové věci mohou stát
Někomu kdo má vždy úsměv od ucha k uchu.

Sama v sobě se topím
A hlouposti stále tropím
Ale důvod pro to nemám

Večer, když do postele ulehám
Chci dát ulevit všem svým něhám
A nedám.

Jsem Lakomec sama k sobě
I když v téhle velice lakomé době
To pomalu nejde jinak

Nebo sama sobě jen něco nalhávám
A své vnitřní boje prohrávám
Bez uznání porážky

Chci za každou cenu vyhrát
A doufám že mě to snad
Nebude stát víc než bych ráda.

Autor Zmatkarka, 15.03.2020
Přečteno 464x
Tipy 4

Poslední tipující: Noční básníK, mkinka, Dávid, jenommarie
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Obrovská báseň a tým, že Ste ju dokázali napísať Ste dokázali, že máte odvahu za desiatich :) ďakujem Vám za to :)

21.03.2020 23:26:54   Dávid

líbí

Děkuji za moc krásný komentář. :)

21.03.2020 23:42:00   Zmatkarka

líbí

Báseň k zamyšlení.Máš možná ,,špatné" období a zaměřila jsi se hodně na výhru nad tím špatným.
Více si věř, měj se ráda a uvidíš, že najednou se Ti bude zdát vše jiné.A ono to potom i jiné bude :-)

19.03.2020 22:47:36   uživatel smazán

líbí

Děkuji. To je to oč se teď asi snažím. :)

19.03.2020 23:09:23   Zmatkarka

líbí

Strach je někdy mocný a brání krok vpřed.
Člověk o sobě ví mnoho, neboj se otevřít
a brát si, aspoň o krok.
Vše se to bude zdát snažší. Věř si. ;-)

15.03.2020 21:28:17   jenommarie

líbí

:) díky

18.03.2020 10:06:07   Zmatkarka

líbí

;-)

18.03.2020 11:40:11   jenommarie

© 2004 - 2026 liter.cz v1.9 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel