Anotace: Možná ty jsi vážně celá, ta jarní včela, co pila z proudů slunce, na kůži mé tak slaboulince a já ji foukal do křídel, když tíhu světa kolem, čas pryč unášel....
Včela
Možná ty jsi vážně celá
Ta jarní včela
Co pila z proudu slunce
Na kůži mé tak slaboulince
A já ji foukal do křídel
Když tíhu světa kolem
Čas pryč unášel
Do sladkýho bězvědomí
Kde ticho někdy jemně zvoní
A navždy končí zima
Kde v úžasu jsme stáli
Já a zbloudilá včela
Barvy světa se kolem rozsypaly
Pro medový sny a šťastný zmrtvýchvstání
A vlasy, šaty větrem vlály
Oči tvé se na mě smály
Možná ty jsi vážně celá
Ta první včela
Co pila z proudu slunce
Na kůži mé tak jemňoulince
A já ji foukal do křídel
Ty chvíle každý záviděl
Teď sbírám z louky všechen pyl
Co rtech měl by zůstat mnohem dýl
Já chci tu zůstat mnohem dýl
Chci tu zůstat pro pár chvil
(Hanuš Šparlinek, 19.3.2020)
19.03.2020 23:28:04 šerý
Tedy pěkné verše. Jen se snažit těch opakujících motivů přehlédnout. Možná bez nich, byť ve zkrácené verzi, bych o něco kvalitu básně kvitoval víc. Ale i tak jsou (jak jsem anoncoval výše) to verše pěkné.
20.03.2020 11:53:26 Hanuš
Děkuji. Vážím si cenné kritiky. Píšu raději hudební texty, proto rád opakuji i v básních, naznačit refrén. Tato kompozice vznikala kompletně jen v představách bez hudebního vzoru a je možná více básnická, ale kdo ví...