Bílá Vrána

Bílá Vrána

Kdysi dávno, jednou z rána
zapomněl jsem svoje jméno
přiletěla Bílá vrána
usedla mi na rameno

Zobák a v něm růži tiskla
ale o trnech jsem nevěděl
byla křehká, jako ze skla
já na chvíli jsem oněměl

Zazpívala mi do ucha
vymyšlené písně svoje
snad byla to jen předtucha
že nikdy nebude moje

V pírkách sluneční záře
i když slunce nevychází
zahřála mi moje tváře
teď jen své odlesky hází

Obě oči vyklovala
zaslepen láskou nemocnou
avšak zabít se nedala
občas mi ještě zastesknou

Jako když zaťaté drápy
zarývala pod mou kůži
ani slzou neukáply
předala mi mrtvou růži

Za tři roky odletěla
a nikdy se nevrátila
prolétla mi kolem těla
ani se neobrátila

Růže ještě nevykvetla
stejně vím, že není pro mě
i když už mě jednou svedla
budu ji mít vždy při sobě

Autor Melancholiak, 25.03.2020
Přečteno 142x
Tipy 7
Poslední tipující: Aiury, Nevyrovnaný Melancholik, Vydima27, Dívka ze Středozemě, Psavec, Jaruška, jenommarie
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Krásné

18.04.2020 13:26:33 | Nevyrovnaný Melancholik

Děkuji :)

18.04.2020 14:12:39 | Melancholiak

PĚKNÁ...Láska si nevybírá a také nezapomíná .-)

25.03.2020 23:32:13 | Jaruška

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter