Stůj,
Počkej zde chvíli,
Teď může přijít čas můj,
Ne až za další míli...
Prosím,
Mou ruku schovej,
Pod hnízdem kosím,
Jen tobě jsem na prodej.
Klid
Nad ten krásný, lesní není,
Neboj, ještě není čas jít,
Nebudou mít podezření.
Jediný,
Se kterým se cítím podřízeně,
Pojďme se obejmout bez viny,
Ty víš, jak chovat se k ženě.
My,
Až vyschnou a umřou fantazie květy,
Až rozplynou se nerealné sny,
Budou z nás v mé hlavě jen pouhé siluety.
Hezká báseň.
Ani nevím proč, ale když jsem dočetla poslední sloku, vybavila se mi báseň Seiferta "Ty lásko, pozdravena buď"-
...ať soptí Vesuv sirný květ,
ať nás tu pohřbí ve své lávě,
ať hlava má za tisíce let,
je ještě schýlena k tvé hlavě
06.05.2020 18:59:54 | Donne
Milá Amiradi..ten strach, aby jsme nebyli jen pouhé siluety a víc nic, ať stále voní lásky květy a TI co jí k sobě cítí, vydrží i nástrahy.. a vždy se o to snaží. Jsem moc ráda, že dnes můžu ráno báseň od tebe číst. Opravdu krásná. ;-) "ST"
06.05.2020 08:08:05 | jenommarie