Modré světlo televize,
odráží se na tvé tváři.
Usmíváš se bez provize,
hřeji se já ve tvé záři.
Tvoji nohu na svém klíně,
pomačkávám jako hračku.
Milé jak pohádka v kině,
ty nebem jsi mi bez mráčku.
Posledních pár tahů prsty,
pomalu tančí na siluetě tvé.
Pocity září do temnoty,
a závidí mi i bohové.
Ladím svou duši pro snění,
rty polibkem ukončí rituál,
ulehám s tebou ve spojení,
a ve snu s tebou budu dál.
stále stejně se točí ten náš svět, během vteřiny mohlo to stejné by napsat aspoň dalších pět set pět...hezký petrzal (;-)...m
13.05.2020 17:52:36 | mapato