Šance

Prach víří moje kroky,
rytmem kyvadla co čas nám měří.
Do tebe padám jako stín do zátoky,
vyznání jako motlitba těch co věří.

Jsi můj plamínek na šňůrce,
co stálým je u srdce majákem.
Nejsladší vůně v pilulce,
idea jejíž jsem vojákem.

Brouzdám se sny jak loukou v kvítí,
pocitem štěstí omámen.
Zachycen jako rosa v síti,
slunce polykám nechráněn.

Obzor se v mých pocitech ztrácí,
splývajíc s tvým obrazem.
Smích tóny sonetů jako ptáci,
v našich hrách je odrazem.

Hra života v našich srdcích,
náhle tak jasný smysl má.
Plyšáci zakleti v dracích,
jimž proud času šanci dá.