Spása

Okvětní lístky jsou tvé táře
hebkostí doteku překvapí.
Rty sametem uvrhnou mě do žaláře,
Oči plamenem mě polapí.

Omotán hudbou tvého bytí,
jak štěně bezbranný.
Opojení co nepustí když chytí,
rozloučil jsem se se svými silami.

Písek mi pod nohami šustí,
když chodbou k tobě kráčím.
Dveře co chyby neodpouští,
bez masky se v tobě smáčím.

Nořím se do modré hladiny,
jezera z kapek tvého času.
Bez masky čistý a bez viny,
našlas mě a já zas spásu.