V mlžných horách

*
*
*

Opět ve svém nekonečném nářku
Písní lásky, s nádechem žalu
Dnes mi prapodivně zníš
Já cítím v průčelí tmy, ach jářku
Jak svým pohledem plným kalu
Na mých očích tuhneš, lpíš.

Z večera se vkradly po roce
První jedinečné kousky sněhu
A já měla pocit
Že mám na tváři jen kousek tebe
A když mi tam tak tiše padáš
Srdce mi to svírá, bolí, zebe.

Sejdeme se v Mlžných horách
Pak se dáme vůkol Železného pasu
Já v Mórijské zemi
Ukovám ti z plamene a jasu
Mithrilovou schránku, kam se schováš
S myšlenkami všemi.

Opět ve svém nekonečném nářku
Písní lásky, s nádechem žalu
Dnes mi prapodivně zníš…

*
*
*