Anotace: ...
*
*
*
Za oknem se svíjí Pasternakovo Jaro
Slyším tě ve snech jak šeptáš zůstaň
Na dně noci temné nebe ze tmy vstalo
Do očí se drala slza a omluva na má ústa
Dvě žhnoucí hvězdy až do nitra se noří
Jakoby chtěly odříkat dávno ztracený slib
Vidím tě hledat potopená místa na dně moří
Ač jsem si jistá že beze mě ti bude líp
Snažím se zmizet ačkoli mě držíš
Uvadám v místech kde mě tolik mrzíš
Snažím se zastavit ten bludný kruh
Já nejsem misantrop ani ne dobrodruh
Nejsme přec rybami co proti proudu plavou
Já nevěřím už na osud ani na lásku pravou
Za oknem se svíjí Pasternakovo Jaro...
*
*
*
Hezká.
28.06.2020 08:36:41 | Donne
Bezva, Zabo Zuzlí. Poměl jsem se*
28.06.2020 01:13:31 | šerý
Ztracený města jsou jako lidi..
27.06.2020 23:00:49 | básněnka
To je moc pěkné, ale na lásku bych věřit nepřestala, kvůli zklamání...jistě někde čeká ta pravá. Já v ní věřím i přesto že se mi přesně stejné pocity dějí. ;-) *ST
27.06.2020 19:20:26 | jenommarie