Tam na hradě prastarém....

Tam na hradě prastarém....

Anotace: ...kde dech chvíle berou...

Na nádvoří hradu prastarého ,
jsme naslouchali zpěvu ptáků
a schoulena v důvěře do obětí mého
jsme hledali postavy složené z mraků...

Jednou se strážce náš objevil v němž jsme zrozeni,
podruhé zahlédli jsme  v letu zas motýla,
díky ti Bože ,že je tak nádherně na zemi
a díky, že občas své anděly na zem nám posíláš...

V údivu hleděl jsem do Tvého nebe
a když vstát se ti nechtělo tak jsem do náruče prostě tě vzal,
svůj život rytíře v boji bych položil za TEBE
Tebe už od věků jsem lásko má miloval...

Autor chalcedon, 29.06.2020
Přečteno 191x
Tipy 12
Poslední tipující: mkinka, jenommarie, Emily Říhová, Donne, Tomcat, Guldrun
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Na nádvoří hradu prastarého
leželi jsme v koberci kvetoucí svízele,
spatřili draka z obláčků utkaného,
starého E.T. zdravili jsme vesele.

Viděli jsme, jak se zastavilo nebe,
v tu chvíli nepohnul se nikde ani list,
nehybně i my leželi jsme vedle sebe
a z oblohy budoucnost snažili se číst.

Minulost zachycená v rozbitých zdech
uzavřenou stala se až naší přítomností,
z její dávné krásy zůstal už jen vzdech,
co příležitostné poutníky tak rád skromně hostí.

Zklamání ze zrušeného focení poléčil jsi hravě,
pro mne, polonahý, jsi v těch starých zdech pózoval,
v náruči odnesl mne, když jsem brouky měla v hlavě,
každé prožité chvíli Dar Přidané Hodnoty jsi věnoval.

29.06.2020 07:59:52 | Lili Starr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí