Udrž to srdce

vím
už jsem jenom stín
unaven odcházím
psát životu
ano
jsem příliš kamenným
neumím
hřát
ani milovat
jenom vhlédnout do tajů dekoltu

vím
že jsi nechtěla
běžet v dešti s náhrdelníky ze soli
a sbírat mokré střepy
slzavý poklad
jenž nechá oči tát když lijavec nechce jít se slovy
než se stanu ostrovem
bez nachu arktickým domovem
prosit nebudu tvoje květy ani věty
udržte to srdce
loďkami
blízko že rádo mě má
udržte to srdce
vlnami
vždyť nejsem ještě polární
ještě tě lásko
znám

a sněží tam uvnitř...

vím
už jsem jenom stín
unaven odcházím
svým
tempem pomalých tepen
přiblížit jen vodě srdce rozpraskané

a na dlani tvé slzy
že slunce svítá brzy
a tebe mrzí i to co vzpomínáme

jak držím tvé nebe
v šeptání
držím jak rozpuk zmrzání
a jiný tě má
jiný tvůj rozkvět zahřívá
víc než peřina

vím
už jsem jenom stín
co nesmí ti dát
ani polibek na dobrou noc
ani spát na pobřeží tvé duše
příliv a odliv
smývá i budoucnost
a monogramy otisknuté v písku
mizí v tuše

ach temná vodo prosím tě
udrž to srdce
loďkami
blízko slunce že ráda mě aspoň chvíli měla
udrž to srdce
vlnami
už zavírá se hladina...

a voda
zkameněla
.