Láska v dešti

déšť ten uličník

zas očůral všechny zdi

povalené kopřivy nasupeně podhlížejí

rozepnutý poklopec oblak

až je v nich cosi ze staropanenské odevzdanosti

                                                                       naplnění

pokora nepřístupnosti stoupajícího paprsku

zpocená noc spadlá z postele hodin

tolik bytostí by se milovalo přes všechno přese všecko

a v rohu černý bez

stojí se sklopenou hlavou nad špinavými slipy

které tam jak chrchel

nechala láska