Zasvěcení

Jak sladký nektar z ovoce,
stéká mi ze rtů tvoje chuť.
Já aplikuji emoce,
ty mojí drogou dál jen buď.

Můj kořenový systém tě vstřebává,
mízou proudíš přes listy a v květ.
Oživlá v stínech postava,
dýchat zas volně bude smět.

Padáš v kapkách deště,
do mé vyprahlé půdy.
Nemám dost - chci ještě,
navedu tě tudy.

Kůží tě vstřebávám jak světlo,
bys v žilách mi ty proudila.
Už zažil jsem i peklo,
tys na svět sis mě vrátila.

Ten pocit kruhu záchranného,
co k tonoucímu letí,
zažívám z důvodu nějakého,
když srdce tvé mě světí.