A zastihla nás tma

Když nemůžu v noci spát,
tak píšu básně po stěnách,
co šeptají ti, tiše křičí,
že chladnost tvá mě prostě ničí.

Jakto, že jsem nepoznala,
že na lásku už jsem sama?
Že políbení každodenní,
už dlouhou chvíli tady není.

Jen dekorací ve tvém bytě,
cítím se být nepokrytě.
Bez něhy, co tak mi chybí,
už není láska, jen plané sliby.

Touha chybí v našem vztahu,
jak v příběhu bez obsahu.
Jak ten dopis bez adresy,
hledám tě a křičím kde jsi?

Jenom matka pro tvé děti,
co občas může vynést smetí,
milenka je role která,
ze scénáře se vytratila .

Lásko prosím zas a znova,
vzpomeň si na ta dvě slova,
která neřekl jsi ani u oltáře,
a setři slzu z mojí tváře...