Svět nám medově voní...

Stínem kráčím, potemnělou zahradou,
sním svůj bláhový sen, sen o nás dvou.
S tebou jsem ráda, hřeji se v tvém úsměvu,
bosky jít pískem, brodit se ve sněhu.
V závětří vtisknout si polibek sladký,
proč okamžik s tebou vždy je tak krátký.

Ten polibek horký, vláčný, hladový,
co ukrýváme uvnitř, tak trochu napoví.
Tisknouc se k sobě v opojném objetí,
na tváři se zračí slané perly dojetí.
Každá společná chvíle bere nám dech,
společně plujeme osudu na křídlech.

Tvůj sametový pohled a ústa z hedvábí,
těsněji srdce mé k tvému přivábí.
Den ode dne těžší, je zavřít oči a jít,
ze života tvého pryč a daleko odejít.
Nechtěj to po mně, ne teď a tady,
vždy je nám tak krásně, dohromady.

Úsměv ti sluší a v očích to jiskří,
počkej ještě chvíli, snad do pozítří.
Mám chuť si tě ukrást na celý den a noc,
ačkoli unesený, nekřičel bys o pomoc.
Tvé rty by mě vítaly a ruce přimkly k sobě,
celou noc a celý den patřit jen tobě.

Možná bys zjistil, že nechce se ti dál,
že jen u mne bys ležel a se mnou se smál.
Úsměv na rtech vykouzlím ti hravě,
ta tam jsou zrádné myšlenky v hlavě.
Duše ti vzkvétá jak růžový květ,
spolu, že voní nám medově svět…