Touha

Vzduchem jiskry létají,
jak srdce do sebe naráží.
Sílu některé mají a jiné nemají,
kdo zažehnout oheň se odváží?

Ze střípků slůvek ve hvězdách,
skládám si myšlenky a přání.
Je jich jak pylu v jehnědách,
to duše potom nemá stání.

Žít příběh v synonymech,
jimiž opíjím svoje touhy.
Je jako podílet se na zločinech
rtů, jež malují do vzduchu šmouhy.

Žár taví bytí mé,
tys formou do níž vtékám.
K původní myšlence se vždy vrátíme,
když z paměti tě svlékám.

Proplutím peřejí znaven dojdu poznání,
když ležím v oblacích společné lože.
Touha že mé sny nespálí,
tak ještě chci ó Bože.