Víš,
až jednou budeš u hrobu mého stát,
a z očí ti možná potečou slzy,
řekneš si asi, tuhle holku měl jsem rád,
proč umřela tak brzy?
Víš,
až se cesty naše rozdělí,
a Ty začneš svůj život žít,
snad budeš chtít vrátit to pondělí,
kdy mohli jsme spolu být.
Víš,
až plnit si budeš sny,
a cestou svou se dáš,
vzpomeň si na ty dny,
kdy svět byl jenom náš.
Víš,
až pro jinou tu budeš,
a já vzpomínka budu jen,
nezapomeň na verš,
jež psávala jsem Ti každý den.
Víš,
až všechny růže zčernají,
a ty nebudeš mít pro co žít,
vzpomeň si na to, že Tě miluji,
a lásku Tvou chci mít.
Další okouzlující dílo. Máš talent a ten je podtržen vlastními pocity a prožitky. Moc nádherná.
Azazen
09.06.2008 11:28:00 | Azazen
Mám zkušenost, že když se do anotace napíše, že se to nepovedlo, tak se to fakt nepovedlo. Ale tohle se povedlo.:-)
10.03.2007 22:13:00 | Rádoby zoufalá
Bývaly dny, kdy jsem přemýšlela stejně... empaticky se do Tebe vciťuji:o)..dnes mám holt takový den..celý:o)..
08.03.2007 23:41:00 | Bajík
Zlín...:) Třeba jsme se někde potkali... a tys jen tak prošla kolem... a třeba jsi mi vysvětlovala jak si mám koupit v automatu lístek na trolejbus..:) ( já jsem někdy děsné trdlo..) A nebo si říkáš, proč Ti píšu takové šílenosti..:))) Jestli jo, tak nevím...:)))
08.03.2007 22:07:00 | Favi