Znovu....

Znovu v tvém náručí zvlhla jsem znenadála,
pocit, po kterém jsem dychtila, jsem si přála.
Ještě teď cítím na kůži měkkost tvých rtů,
načerpat doteky pro dalších pár dnů.
Zblázním se docela z té spousty radosti,
chvíli u tebe a pryč jsou hned starosti.
Nevím, jak proměnit pocity v krásná slova,
jediné, co vím je, že chci tě zas a znova.

Dusí mě myšlenka, že pohádka skončí,
okamžik, kdy srdce mé s tebou se loučí.
Trápíme se oba, pro jednu nicotnou chvíli,
pro trochu rozkoše jsme život zatratili.
Měla bych odolat a tvrdá k tobě být,
jenže já vím, že stále jen o tobě chci snít.
Co musí se stát, aby nás to ze sna probudilo,
aby to naši lásku ze světa sprovodilo.

Pokaždé si říkám, že už to skončit musí,
a v zápětí zase moje duše prosí.
Vždyť víme to oba, jaký je život bez příkras,
až nás to dožene, srazí nám to vaz.
Vím to už dávno, že topím se v tvém pohledu,
odolávat tomu nechci a ani nesvedu.
Plnými doušky chci z číše rozkoše pít,
s tebou se milovat, vstříc osudu jít.

Kdybych bývala byla trochu rozhodná,
zjistila bych, že jsem pro tebe nevhodná.
Vymyslela bych tisíce důvodů, proč to nejde,
vždyť víš, že co ke mně cítíš, zase brzy přejde.
Lhala jsem sobě, svému srdci i duši mojí,
vždyť z tvého pohledu vím, co nás spolu pojí.
Bylo tak krásné zase cítit závan tvojí jemné vůně,
zažít ten pocit, když topil ses v mém lůně...