VŮNĚ KADIDLA

Co rodí věčnou hudbu slov,

v mé duši láskou zavládlo,

než lhostejného mrazu kov

uhasil vášně křesadlo.

Mně poslala jsi vyhazov –

osamělému zrcadlo;

vezmi mi hlínu na příkrov,

zažehni vonné kadidlo.

Autor ARNOKULT, 29.08.2020

Přečteno 294x

Tipy 8

Poslední tipující: mkinka, Emily Říhová, Donne, šerý, jenommarie, Guldrun

Komentáře (6)

Komentujících (3)

Doporučit (0x)

Tisk

Komentáře

30.08.2020 00:58:10 šerý

Ach, proč ta stála zádumčivost? To není světu dobrý host! Nevím autore, proč seješ stále zrnek splín. Třeba vidět energii slunce. To výčitkou není, to jen vzpurný klín. Věz, i kol tolik krásy... a spříbuzněné spásy.
To není kritika Tvého zaručeného poetického umu* Jen pošťouchnutí, Tvé zahleděné a smutné duše.

30.08.2020 01:35:32 ARNOKULT

Já to jinak neumím. Pokud jde o prózu, čtu především Kafku. Navíc jsem posedlý dalším Pražanem - velkým Rainerem Mariou. Toho se asi nikdy nezbavím - i když tam už nejsem. Jenže tam žili předci (po otci i matce) asi od roku 1830. Je to v mých "epigenech".

30.08.2020 01:49:52 šerý

Jo, Kafka? K mým komentům, tolerantní ťafka.

30.08.2020 02:09:01 ARNOKULT

Já jsem magor. Mám podobný způsob pohledu na svět. Naprosto nepraktický. Již v dětství mi bylo jasné, že se mu dost podobám. Navíc jsem spíše pražský Němec a Žid než Čech. Je to prokletí.

30.08.2020 02:42:11 šerý

To, že je prokletí? Člověk je květiny, kus. I jeho okvětí.

29.08.2020 17:33:18 jenommarie

Myslím si že času doST.;-)

VŮNĚ KADIDLA

VŮNĚ KADIDLA

Uživatel

» Přihlásit se

» Registrovat

Online (4+2)