Jsem lásko stále plný toho citu,
když kráčímě spolu i když s tebou ulehám.
Má duše je slunce za úsvitu,
tvé srdce zákon jemuž podléhám.
Někdy klidný jak na jezeru hladina,
je život nad nímž bzučí vážky.
Jindy v peřejích jízda začíná,
co převlní se přes překážky.
Vždycky však mám jasný směr,
blankyt tvých očí s úsměvem.
Bez tebe lásko bych nejspíš osiřel,
ty nejsladším jsi objevem.
Podej mi svoji dlaň,
na chvíli svět kolem se zastaví.
Úsměvy osaď holou pláň,
ať plodí a vzkvétaj naše představy.
Až hvězdy budou v rosu tát,
budeme už náš sad polibků mít plný.
Za úsvitu dvě postavy jak jedna budem stát,
ty plody nám naše sny plní.
01.09.2020 23:05:47 Emily Říhová
Je krásný ten váš sad,
kde smíte se vzájemně hřát :)
31.08.2020 13:17:06 jenommarie
To je moc krásné vyznání.
Ať oporou si jste v těch težších dních.
Ať nechybí vám úsměv, v srdci hřejivo.
Láska je motor, láska je pojivo. ;-) *ST
31.08.2020 13:22:21 petrzal
Děkuji - hřejivo v srdci je další z tvých geniálních mě líbících se výrazů :-)
31.08.2020 08:16:41 Dreamy
Zřejmě dobrý zahradník, zahradnice...no, ne každý zahradník je vrah, citů, lásky...:)