Zastávka tramvaje.
Víš, už je to dávno,
ale mě se to zdá jako kdyby to bylo včera,
co jsem Ti pusu dát zapomněla.
Ty taneční už odvál čas.
Odešel každý jinam
a všechno smyl vodopád.
Víš, už je to dávno.
Já čas v duchu obracela,
jako kdyby to bylo včera.
A tak tam stojím na zastávce
a ty mi děkuješ,
i když neslyšíš.
A mezi námi krásný smích.
I po letech vidím ho tam.
Jsem ještě skoro dítě.
Co plně nevnímá Tě.
Jen oči zahryznou se do srdce.
A zahryznou a žijí a ptají se.
Ale moje básně můžeš číst!
A tiše jako kocour příst!
Cesty života letí světem
a obalují se plnohodnotným květem.
A až po letech v nás uzraje vnitřní svět.
Zastávka už tam není,
ale vzpomínka hřeje
a nikdy nebude kamení.
Tak příště neodejdu bez pusy
a kus Tebe odnesu si.
Polibek ve vzduchu visící,
však odvaha opustila nás,
jen srdce plaše toužící
a sladkých sedmnáct... (*)
Krásná zastávka :)
10.09.2020 17:11:17 | Emily Říhová
Přesně tak.
Krásně napsáno.
A dál. Čas letí a nevrátí ho ani smetí.
Škoda, že ten čas se občas nedá vrátit.
10.09.2020 17:24:55 | mkinka
Děkuju Mkinko... každý máme určitě pár takových krásně smutných vzpomínek ;)
10.09.2020 17:39:24 | Emily Říhová
Ano. Přesně řečeno.
Ale život píše paměti
10.09.2020 17:57:52 | mkinka
Jitko, moc hezká, ;-) ST
"Smutná nočná električka a ja v nej a ja v nej,
už ma vezú, už ma vezú ako v rakvi, bez bozku od nej.
A ja smútim, smútim, smútim, preukrutne,
čakám kedy zavoláš, čakám kedy zavoláš, a ty stále nevoláš."
09.09.2020 13:52:56 | Tomcat
Moc hřejivá.;) *
08.09.2020 09:19:31 | jenommarie
Ano. Díky. Název měl asi znít. Když mi bylo sedmnáct. Jsem ráda, že se Ti líbila.
08.09.2020 09:45:54 | mkinka