Anotace: Ze sbírky Raketa letí 2020
Zastávka tramvaje.
Víš, už je to dávno,
ale mě se to zdá jako kdyby to bylo včera,
co jsem Ti pusu dát zapomněla.
Ty taneční už odvál čas.
Odešel každý jinam
a všechno smyl vodopád.
Víš, už je to dávno.
Já čas v duchu obracela,
jako kdyby to bylo včera.
A tak tam stojím na zastávce
a ty mi děkuješ,
i když neslyšíš.
A mezi námi krásný smích.
I po letech vidím ho tam.
Jsem ještě skoro dítě.
Co plně nevnímá Tě.
Jen oči zahryznou se do srdce.
A zahryznou a žijí a ptají se.
Ale moje básně můžeš číst!
A tiše jako kocour příst!
Cesty života letí světem
a obalují se plnohodnotným květem.
A až po letech v nás uzraje vnitřní svět.
Zastávka už tam není,
ale vzpomínka hřeje
a nikdy nebude kamení.
Tak příště neodejdu bez pusy
a kus Tebe odnesu si.
10.09.2020 17:11:17 Emily Říhová
Polibek ve vzduchu visící,
však odvaha opustila nás,
jen srdce plaše toužící
a sladkých sedmnáct... (*)
Krásná zastávka :)
10.09.2020 17:24:55 mkinka
Přesně tak.
Krásně napsáno.
A dál. Čas letí a nevrátí ho ani smetí.
Škoda, že ten čas se občas nedá vrátit.
10.09.2020 17:39:24 Emily Říhová
Děkuju Mkinko... každý máme určitě pár takových krásně smutných vzpomínek ;)
10.09.2020 17:57:52 mkinka
Ano. Přesně řečeno.
Ale život píše paměti
09.09.2020 13:52:56 Tomcat
Jitko, moc hezká, ;-) ST
"Smutná nočná električka a ja v nej a ja v nej,
už ma vezú, už ma vezú ako v rakvi, bez bozku od nej.
A ja smútim, smútim, smútim, preukrutne,
čakám kedy zavoláš, čakám kedy zavoláš, a ty stále nevoláš."
08.09.2020 08:23:23 uživatel smazán
Okrasné ***