Jednou pozoroval jsem tak bezmyšlenkovitě nebe,
když náhle sem si představil tebe...
Jsi tak krásna ,okouzlující a jedinečná..
mohl bych se na tebe dívat do nekonečna...
Jsi snad přelud , zázrak nebo můj anděl,
jisty si nejsem , zda jen nesním..
vždy když promluvit sem na tebe chtěl..
má ústa nic!zda se ze jsem oněměl.
děkuji bohu za každý okamžik s tebou,
chtěl bych tě zahrnout mou něhou..
nemáš potuchy ,jak toužím tě obejmout
či hladit tě po vlasech letmou se jen dotknout..
má to vsak jeden veliký háček ,
stale sem ti o mých citech k tobě nic neřek,
má váhavost a nesmělost je velký problém..
miluji tě víc a víc každým okamžikem!
Ležim si na zelené louce..
zahleděl sem se na tu modrou reku nademnou...,
vidím letět spolu dvě spárované holubice..
v mém úžase se mi od slunce lesknou..,
Vždy když na to pomyslím
život je přec krásnější žit ve dvou,..
Tak nevim, jestli má autor nějakého podobného známého, ale tahle báseň je o mě.Vždy když na mě takhle zbaběle zaútočí láska tak mám přesně takové pocity.A kdo snad ne?
04.04.2007 21:12:00 | Kai Richter
má to vsak jeden veliký háček ,
stale sem ti o mých citech k tobě nic neřek,
má váhavost a nesmělost je velký problém..
miluji tě víc a víc každým okamžikem!
Ten háček snílku vytváříš sám
háčkuješ lásku z mála snů
posílám naději, i pusu ti dám,
však nikdy se tě nedotknu
18.03.2007 18:14:00 | Zamilovaná do nezamilované doby