Hlazení

Mám hvězdy na dlaních,
tys mou oblohou kde je roztírám.
Halí mě závoj sténání,
čas kolem plynoucí zoufale popírám.

Vteřiny jako korálky,
navlékám na šňůru mé touhy.
Nasávám vůni pohádky,
svět kolem zakrývají šmouhy.

Jak babí léto ve větru,
vlním se kolem tvé pevnosti.
V žití se lásko nepletu,
hřeji se na tvé radosti.

Jsem voják v minovém poli,
kousek po kousku tě rty prozkoumám.
Raněn chtíčem co bolí,
oči zavřené ač zrovna nebloumám.

Osvěžen vánkem tvých doteků,
dál vlajku srdce nechám vát.
Jsem déšť a přeci nezteču,
z tvé kůže, nemusíš se bát.