Anotace: když to ze mě vypadlo a přemýšlel jsem nad názvem, vzpomněl jsem si na Karlova trpaslíka...
Tak se tě snažím dostat z hlavy.
Pomalinku se mi to daří,
přestože v ní furt dupou davy
pocitů, co mou snahu maří.
Na stole nůž a srdce v dlani...
potom jablko rozkrojím.
Nejvíc mě štve, že už ti ani
za pitomej mejl nestojím.
Náhle, bez slova vysvětlení..
tak se to přece nedělá!
Leč kde nic není, tam nic není.
Srdce dám zpátky do těla.
A raděj obalím ho tukem!
Větrník nebo laskonku?
Ochráním ho před světa hlukem
a smutkem vztahů na sklonku.
Ahoj dík, za opět velmi milé vzkazy.
Konečně se mi podařilo proniknout opět do svyých básní a začínám opravovat.
Tu zajímavou Cimrmanovskou metodu neznám, koukám, že si budu muset prohloubit všeobecný přehled.
Zatím.
Jo a očekávám další dílko...
13.03.2007 12:04:00 | Fosca
Myslel jsem to tak, že když něco co Tě trýzní (v tomto případě láska) spojíš s trpaslíkem (v tomto případě s Ondřejem), tak to tak nebolí. No příště nebudu tak jinotojovitej.
09.03.2007 17:20:00 | Gregy
No co dodat? Ze svého ještě trochu dětského pohledu se mi zdá, že to zažil každý, a každý si tím musí projít. Moc hezké
09.03.2007 15:02:00 | Gabika
P.s. O tom by mě nikdy nenapadlo pochybovat.
Děkuji:)
Ale i tak opravdu moc hezké, opět.
09.03.2007 13:51:00 | Fosca