Hvězdný prach

Pod hvězdnou oblohou,
tóny pěny tiše zní.
Hladím tě Lásko na nohou,
mé rty ty tvoje nalezly.

Rozpouštíš něhou napětí,
tak jemně hravá jsi panenko.
Ručičky stojí a čas vůbec neletí,
do duše otevřené je okénko.

V oblaku hlava je ukrytá,
jak opar je ranní okolo měsíce.
Tma kolem radši nic neříká,
ač každá buňka slov náhle má tisíce.

Jen chvilku chci v tvém obětí snít,
cítit vesmíru rotaci kolem nás.
V tobě svůj smysl všeho mít,
jak květy co nespálí mráz.

Ta chvilka stačí pouhá,
a všechno náhle smysl má.
Noc stříbro na nás strouhá,
v znameních které srdce zná.