Sen

Sen se mi dnes v noci zdál,
pocit štěstí mne zahříval.
Zdálo se mi,
že můj princ se klaní k zemi.

Já jsem před ním stála
a vlídně jsem se usmívala.
Velmi šťastná jsem tam byla,
věrnou lásku přísahala.

V tom jsem se probudila,
slza po tváři mi utíkala.
Umřela mi na rtech,
když se ozval tichý vzdech:

"Lásko, nech mne jít,
nechci na tebe vzpomínky mít.
Ach lásko, jak jsi krutá,
má mysl chce být pustá."

Láska mne jít nenechala,
v mém srdci se mi usadila.
Čím dál tím víc mne trápí
a já sedím doma v kápi.

Přes kápi nejdou vidět slzy,
co rozervou mi srdce brzy.
Pláču dál, jen ať mi ho rozervou,
už ani přátelé mi pomoct nestihnou.