Buď . . . .

Ulož se do mého obětí,
budu tě hřát když budeš chtít.
Dívej se k nebi až zase vyletí,
andělé se snahou zlé smýt.

Jako hladina když město zrcadlí,
v očích máš odraz pocitů.
Odezní rány co na nás dopadly,
nadějí plujem k úsvitu.

Buď větou co mou vůli zlomí,
ta za kterou vždy půjdu dál.
Tóny co přehluší i dusot koní,
jimž uniknout jsem se bál.

Nech svoje slova roztát na rtu,
ta co u srdce maj kořeny.
Dnes osud výbornou vyložil kartu,
silnou co drtí i kameny.

Hvězdu v očích nech zářit,
ať nepadá když plní přání.
Tvým svitem chci se obdařit,
a ty k tomu máš nadání.

Vynoř se z hlubin nebe,
v znamení pravém jediném.
V mých modlitbách poznáš sebe,
nejlepším jsi mým počinem.