Návštěvnost
MODRÉ POMNĚNKY
MODRÉ POMNĚNKY
Kde ve vesmíru bydlí slovo
zrozené z očí milenky,
než přišlo srdce cizincovo
s úsvitem ranní jitřenky?
Mně zbylo roucho klerikovo
a nekonečné myšlenky.
Utichl měsíc noční touhy
i v srdci trpká vzpomínka
na pohled lásky, snivě dlouhý,
než přišla z pekla záminka,
jež uvrhla vše do tmy strouhy –
když kvetly modré pomněnky.
https://www.youtube.com/watch?v=b4wCGaubP1U
Komentáře (20)
Komentujících (9)
Doporučit
Tiskjak píše jenommarie, moc krásná báseň, i když trpká...a proto jsou tady ty pomněky, a Ty to víš...zabívej se tedy aspoň trochu botanikou, třebaže i u zdí kláštera...přeju Ti spokojený, vyrovnaný den, ARNOKULT...m
27.10.2020 10:20:18 | mapato
V poměnkách odráží se nebe
co nad hlavou se klene,
v nich naděje se skrývá,
jako nebe nekonečná bývá...
09.10.2020 18:42:45 | Emily Říhová
Ano - v nich ano - proti nim však stál neúprosný "Osud".
09.10.2020 18:56:59 | ARNOKULT
Možná ano, ale jak se říká... naděje umírá poslední :) ... krásný a pohodový večer přeji
09.10.2020 20:23:28 | Emily Říhová
Krásné se vždy vyvažuje i trochu tím trpkým.
Ale vzpomínka krásná se zastínit nesmí.
Pomněnky v modři hladí po sametu..
naladí duši .. pro milou vzpomínku.* ST
Moc hezká báseň a přeji pěkný den. :)
07.10.2020 10:50:46 | jenommarie
Děkuji. Přeji také pěkný den - snad přestane pršet (možná jinde neprší).
07.10.2020 11:00:26 | ARNOKULT
Děkuji..u nás pid mrakem, tak určitě zaprší také. :)
07.10.2020 13:10:47 | jenommarie
Krásná poezie zde vykvétá, vždyť se taky připomíná květy.
07.10.2020 00:15:18 | Akrij8
Páni, ty jsi skutečně kouzelník se slovy a rýmy, tvé básně mne vždy zanechají v úžasu. STuji bez váhání, tohle je nádhera číst!
06.10.2020 18:40:33 | Rozmarýna
Děkuji. Pokud by si někdo myslel, že píši snadno - vyvedl bych jej z této domněnky. Pro někoho je psaní "uvolněním" - pro mne snad jen na začátku, kdy přijde text "odněkud". Jenže pak - neustálé pochyby. Není to kýč? Tak trochu ano. Není to pouze artistní konstrukce? Bohužel opět ano. Stále pochybuji (asi hlavně sám o sobě).
06.10.2020 19:05:57 | ARNOKULT
Každý pochybujeme, ať už o sobě, o ostatních či o tom, co děláme. Je to tak v pořádku. Jsou chvíle, kdy mi rýmy do hlavy naskakují skoro samy, jindy to ze mě leze jak z chlupaté deky. Ani pro mne není básnění vždy uvolněním, často je třeba velké snahy, aby něco vzhledného a čtivého vzniklo.
11.10.2020 11:42:03 | Rozmarýna
Ano - je to tak. Ne každý je Máchou.
11.10.2020 11:48:16 | ARNOKULT
... pomněnky zapomnění ...
... jemně rostla tato baseňka ...
06.10.2020 14:13:31 | Marcella
Děkuji. Jsem rád, že je zde Marcella "Stmívání".
06.10.2020 14:39:16 | ARNOKULT