Anotace: Překvapila jsem sama sebe. Jedna novosvětská stověžatá.
Už se na mě zase lepí pavučiny
Říjen pouští studený dech do listí.
Očistím si kecky od všech zbytků trhaviny
A zbytek setřu z dolní čelisti.
Sáček pomateně tančí u kaluže,
Necítit se stejně,
tak mu závidím tu hru.
Prázdná, unešená a k tomu všemu prý, že
jsem taková jaksi víc do větru.
A možná,
že se občas vážně spustím po síti
Bez obalu jdu,
nevím proč,
ale kam.
Tentokrát jsem tam, kde slunko nesvítí.
Místo vánku odnesl mě uragán.
Známou ulicí se řítím s třásní pro koledu
Stávám se svou vlastní kořistí.
V hrudním koši tluče uhlík místo ledu.
Teď jenom ať to nikdo nezjistí.
"Dívá se podzim, plný hvězd a nití,
lásku tvou jen do pavučin chytím.
Tak jako zima pod žebra mi vniká,
až tam mne mrazí všechny tvoje tichá."
;-)ST
13.10.2020 08:43:48 | Tomcat