Nevyřčená bolest

Dřív mi mé básně dávaly naději

dnes ani špetku z ní mi dát nesmějí

Klamavé pak pocity cítím

do pasti proradné zas se chytím

 

Uvěřím v lásku, uvěřím ve sny své

nevšimnu si té pasti proradné

Proč lidi tváří se tak mile a vřele

po vystřízlivění kopnou tě do prdele

 

Ruku mi podal a zlíbal ústa

už teď ta jizva tězce srůstá

Stačilo pár chvil a došlo mi

že mi to srdce též zlomí

 

Vnoci se usmíval a plakal mi v náručí

nevěřit lidem se naučil

Nahlédnout dovolil mi pod slupku svou

pak sklapl tu past proradnou

 

Dvě tváře má jak na miskách vah

I on už zažíval nejeden krach

Taky si zaslouží víc štěstí mít

I kdybych mu ho já neměla naplnit

 

Možná nás někdy taky rád měl

Teď ale otočil se a oněměl

Domněnky píšu si do deníku

pravda se vsákla do kapesníku