Tmu noci kužel lampy tříští,
ten střep hladina řeky přijímá.
Odnáší čas a přináší další,
když nový den mi začíná.
Obloha ještě nemá barvu retů,
jimiž jsem tebe loučil spící.
Sám v ranní mlze kouřím cigaretu,
v hlavě vše co chtěl bych tobě říci.
Myšlenky táhnou mě k tobě zpět,
kde v náručí tě celou skryji.
Přesto že rád dotýkám se hvězd,
ty jsi můj pramen živý z něhož piji.
Duši neladím s chladným podzimem,
po tobě nepřestávám toužiti.
Žiji si v pocitu tklivém,
a miluji to soužití.
děkuji po sérii ztrát si člověk opravdu váží systému drobných radostí z nichž tvoří pocit štěstí
06.11.2020 09:36:58 | petrzal