Potkání Naděje

Naděje štěstí a taky ve štěstí
se občas skrz trny proklestí,
z nitra pak do smyslů teplo sálá,
srdce taje, i když již bylo jak skála.

Přestože jedná se o krátký záblesk,
nebe se rozevře, nadejde rozbřesk,
čas plyne jako by bouřka trvala,
náznak, že doba temna ustala.

Iluzí však vše může se zdát,
neb ďábel rád ztrápeným sytí hlad,
snad mračna ustoupí, obraz se ustálí,
a pravda klíč k naději odhalí.

Možná je ta pravá a možná není,
obojí lepší než sladké nevědění,
raději pravdu hořkou jak jed,
než malovat v myšlenkách společný svět.