Pekelná

Anotace: aneb jak se Pekelník na Zemi "zaLáskoval"

PoetiK – Pekelná

Pekelník Poeta verše do kamene vytesal,
Verše o tom zemským dění,
z jisker by rád plamínek vykřesal,
ale po právu mu přáno není.
Pekelník Poeta z vlasů moudra vyčesal,
myslel, že na Zemi něco změní,
Svůj poslední čas na planetě vyčerpal,
a tak večer naposledy straší, až jsou lidé bledí.

Celý večer Hříšníky po Zemi honí,
Navštíví rodiny zlobivých dětí a co kotel má,
Anděl jak pominutý na zvonek zvoní,
a pekelník s Mikulášem další práci má.
Maminka otevře dveře a pekelník má jen oči pro ní,
Očividně jeho životní událost, to věc zřetelná,
Nebývale krásně po čertech voní,
Tmavý oděv, jiskra v oku, jako by byla Dáma Pekelná.

Čert neřestné chutě potají polyká,
a ví, že tady dnes končí jeho mise,
drobný hříšník se strachy až zajíká,
asi jeho svědomí nebude úplně čisté.
Pekelník se s neuvěřitelným pokušením potýká,
marně – po půlnoci musí z planety zmizet,
a tak svoji možnost do srdce zamyká,
a o svých pocitech napíše v Pekelné knize.

Pekelník Poeta verše do kamene vytesal,
Verše o tom zemským dění,
z jisker by rád plamínek vykřesal,
ale po právu mu přáno není.
Pekelník Poeta z vlasů moudra vyčesal,
myslel, že na Zemi něco změní,
Naivní život Básníka ho vytrestal,
a teď nešťastný do ohně kamen hledí.