Probouzení

Skrze hvězdy díváš se,
zda nemlčí sny tvé.
Zda slunce význam nesváže,
tíhou doby občas zlé.

Světla se příběh noci,
bojí a v čase se ztrácí.
Probuzením nebudeš bez emocí,
o tobě zpívají i ptáci.

Jen odlep víčka vstříc,
mým ranním lásky dotekům.
Obzor další den rozšeří,
já k tobě vždy zas zakleknu.

Otevří brány ateliéru duše,
já vejdu k tobě po špičkách.
Tvářím se snad trochu prostoduše,
s znamením lásky na víčkách.