Když vločky padají,měsíc je ozáří
tvé oči prozradí jak moc mě máš rád.
Tělo ztuhlé zimou skoro necítí tvůj dotyk,
jen srdce ví ,že jsi mi blíž.
Ruce mě obejmou a pak jen padám
jak v létě do trávy i když je sníh.
Pak horký polibek po kterém roztávám
ležím tu hořící v závějích.
Slovíčka vyznání ,která mi zašeptáš
ta krásná slůvka v uších mi zní.
A pak se probouzím slzička lítosti
víc než kdy jindy chci býti s ním.