Padá hvězda

Nejsou mapy našich cest,
pevně dané mantinely.
Nechávám se jen tak vést,
dveřmi co jsme otevřeli.

Po koberci oblohy,
mezi sny a mráčky.
Narazil jsem na bohy,
a zpívající ptáčky.

Našel jsem si tebe lásko,
jsi dnes jako včera,
to co zemí tolik třáslo,
když spojila se naše těla.

Budu ztracen v tvojí mlze,
lapen sítí retů tvých.
Rozpustím se ve tvé slze,
jež porodil tvůj něžný smích.

Prsty román na tvá záda,
nepřestanu nikdy psát.
Někdy zázrak z nebe padá,
a lásku nám může dát.