Čerpání

Stříbro noci,
rozptýlené na lidi.
Kouzlem má nás v moci,
tím co mnozí nevidí.

Jak odraz ztracených nadějí,
z oblohy se na nás snáší.
Sny koření hlouběji,
než myšlenky se vznáší.

Já však stříbra kořeny,
v hlavě mám i ve snech.
Srdce se zbláznilo do ženy,
co má jej nyní v prstech.

Tajně o té lásce sním,
než probudím se vedle ní.
Polibkem se rozběsním,
co zdobit tu tvář smí.

Ovinu ji šálem paží,
když taji v jejím žáru.
Těla hlasy lásky sráží,
na pohovku bez obalu.

Jenom lásko malou chvíli,
blíže a poněkud těsněji.
U tebe načerpám síly,
so naše srdce zasejí.