S pocitem touhy

S pocitem touhy

 

 

S pocitem touhy

 

Na Vás jsem myslel, chodíc podél Seiny,

na oči mandlové střežené řadou řas,

když potkával jsem mě neznámé ženy

a marně mezi nimi vyhlížel jsem Vás.

 

Na Vás jsem myslel, pijíc černou kávu,

v kavárně plné mě neznámých dam,

kde různé hlasy narážely na mou hlavu,

ale mezi nimi chyběl ten, co patří Vám.

 

S pocitem touhy, která podvědomě žene

muže od jedné ženy k jiné ženě

a vchází v ní jak slova do věty,

 

na Vás jsem myslel, toulajíc se po Paříži,

držíc se pevně, jak uvězněný mříží,

té myšlenky, co časem nevadne jak květy.

 

 

listopad 1991

Autor blues, 05.02.2021
Přečteno 209x
Tipy 16
Poslední tipující: poslední, Emily Říhová, mkinka, Vavřineček, kdotoví, Dreamy, Bartika, Marten, jenommarie, danaska
ikonkaKomentáře (9)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Jo, v Paříži se dobře sní a není nouze o ženy, co rady kávu pijí.ST

12.02.2021 18:16:53 | Vavřineček

...hezký, připomnělo mi to Gelnera a jeho francouzké motivy...;-)

05.02.2021 20:51:39 | Marten

Každý rytíř svojí dámu ctí si a ...stále ji má v mysli *ST :)

05.02.2021 19:43:32 | jenommarie

Krásná báseň, oslovila mě. ST a pozdrav z Prahy. Daniela

05.02.2021 19:35:07 | danaska

Tak tyto verše mi připomněly texty Bohuslava Brouka. Moc hezké.

05.02.2021 19:30:55 | Vivien

... bohužel, Bohuslava Brouka, jsem nezaregistroval, asi budu muset zažádat o vrácení školného. Pamatuji obchodní dům Brouk a Babka. V Plzni byl na rohu ulic Bezručova a B.Smetany. Jako malého mne tam jednou vzala babička.
Na Googlu jsem zjistil že B.Brouk byl synem Jaroslava Brouka majitele obchodních domů Brouk a Babka. Děkuji za rozšíěení znalostí i za přečtení.

06.02.2021 11:09:52 | blues

Aha, tak toto zase nevěděla já. Měla jsem na mysli jeho knihu Zde trapno existovat, co mám nyní za hlavou, proto mě to napadlo u čtení tvých veršů. Zrovna čtu kapitolu Dopisy z exilu příštím milenkám (Paříž 1949).

.. Neodešel jsem od Vás, že v ranním slunci prozrazovala Vaše pleť blízký příchod prudké jeseně. Neopustil jsem Vás ani pro plytkost Vaší duše, ani pro nevkus vašich gest při svlékání. Odešel jsem, poněvadž nic není věčné, poněvadž od všeho se musí jednou odejít. Možná, že jsem na Vás prostě zapomněl pro příjemné posezení v kavárně nebo jen proto, že po shlížení Vašeho baroka jsem pojednou neodolal zahleděti se do prosté krajiny, vyzařující klid a smír ..

06.02.2021 20:43:08 | Vivien

..moc hezky ji B.Brouk popsal, milé čtení. Když měl tatínka kapitalistu, nemohl být zařazen do osnov. A jak ty jsi se k němu dostala ty?
Mne nejspíš odmršil nějaký spin(moment hybnosti) a nasměroval jinam. To se stane jednou každému. Tu jsem napsal na výletě, po návratu ještě Hru slov.

07.02.2021 10:38:25 | blues

To už ani nevím, občas zalovim ve své knihovně. Nejspíš v nějaké souvislosti s Blatným. Výbory z korespondence mě baví, člověk se tam dozví víc o duši autora i době a poměrech v ní. Konkrétně tito exulanti bývá pro mě poutavé čtení.

07.02.2021 20:03:19 | Vivien

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí