Anachne

Anachne
Šla vzpřímeně a bosa třpytivou ranní rosou.
Byla nahá, Anachne...
Přímo proti mě.
Naše oči se střetly ve výboji blesku.
Beze slov objal jsem ji.
Voněla jehličím.
Lesem, trávou, mechem, kapradím.
Utopil jsem se v jejich tůních.
Hledal lůno.
Prsty se chtěl ujistit, že je.
Že se mi nezdá.
Silueta tváře, těla, pohybů, výrazu, byla v harmonii jako hudba Mozartova.
Dokonalá a krásná.
Omámen jsem tu s ní.
Než ta vášeň pomine.
Slzy stékající po líci.
Zpívá.
Ona zpívá hlasem zpěvného ptáka.
Poslouchám to vábení samičky.
Pojď už sem, pojď už sem.
Sen?
Sen v touze i pokušení.