Viktorie

Viktorie, ach ta marná snaha,
leží a leží beze slov,
na obloze opět nov,
má drahá, vyhne se osudu.

Až zavře víčka, lehce je políbím,
ruce, jemné a chladné,
jizvy nenápadné,
až je zřím, snad pomoct ji dovedu.