Jsi světlo,které v dáli zasvítilo,
když jsem nevěděla kudy kam.
Jsi voda ,které jsem se mohla napít,
když jsem umírala žízní.
Jsi oheň,který mě zahřál
a já si po dlouhé cestě mohla odpočinout.
Probudím se a.....
světlo jen tak poblikává,
voda sotva kape
a ohýnek pomalu uhasíná.
Tak musím vstát a jít dál!
Nejprve jsem hodnotit nechtěla, Ti co mě znají, tak ví proč, že k životním dílkům, hodně bolestným hodnocení nepřísluší, neb sama vypovídají za sebe ... nic méně nedalo mi to, je to za napsaní ... myšlenku a hloubku.
18.03.2007 14:49:00 | NikitaNikaT.