Když vyprchá divokost
A horká hlava se zchladí
Když začne žít jen pro radost
A svět už jí nevadí
Když přestane se blbě ptát
A začne se hloupě smát
Pak poznáš, že je ochočená
Ochočená, něžná, v květu
Otvírá svou krásu světu
A zůstavá stát
Dávno není v minulosti
Od křivd dávných se odprostí
Neztrácí své ostré hrany
Jen zapomene staré rány
A zůstavá ochočená
Od té doby však třeba tě je
Když se její stonek chvěje
Ať ti znova nezdivočí
Na další stránku neotočí
Ať zůstane šťastná v květu
Jinak nezastavíš ji při odletu
láska když vkročí, ochočí srdce
21.03.2021 22:49:52 | Akrij8
...kočku neochočíš..stále umí použít drápky...;-)
16.03.2021 15:34:25 | Marten
Žena nikdy není zcela ochočená a starat se o ten květ je už náš úděl.
16.03.2021 11:23:26 | petrzal
Rozkvetla si pod péčí svého zahradníka
však i on ví jistě proč se o svou růži stará
vzájemnost o tuto péči
je silně pro vázaná* ST
Moc hezké ;)
16.03.2021 10:32:06 | jenommarie
Moc pěkný otisk duše :).
16.03.2021 10:15:58 | Rozmarýna