Ochočená

Když vyprchá divokost

A horká hlava se zchladí

Když začne žít jen pro radost

A svět už jí nevadí

Když přestane se blbě ptát

A začne se hloupě smát

Pak poznáš, že je ochočená

Ochočená, něžná, v květu

Otvírá svou krásu světu

A zůstavá stát

Dávno není v minulosti

Od křivd dávných se odprostí

Neztrácí své ostré hrany

Jen zapomene staré rány

A zůstavá ochočená

Od té doby však třeba tě je

Když se její stonek chvěje

Ať ti znova nezdivočí

Na další stránku neotočí

Ať zůstane šťastná v květu

Jinak nezastavíš ji při odletu