Pocit štěstí

Obrázky na nebi tvé kůže,
maluji plamínky v očích.
Jedině tam vyniknout může,
co nutně srdce říci musí.

Slova tonou v proudech času,
bezmocně jak staré listí.
Já ti šeptám do tvých vlasů,
o citech v nichž jsme si jistí.

K mrakům padám opilý,
klopýtnul jsem o planetu.
Všechno co jsme ztratili,
byla pouhá vůně květu.

Vůně světa co teď žijeme,
ze snů prachu zhmotněném.
Sladký nektar bytí pijeme,
ve štěstí tak neměnném.