Srdcemód

Nebem se brouzdám v mělčinách,
svět ke kotníkům špíchá mi.
Naplavenina snů v pustinách,
kde zpívá hlas mě neznámý.

Rubikon kostky pohltil,
s rukavicí odhozenou v dáli.
Bůh moje přání nesplnil,
když u oltáře svíce plály.

Kdo světlo nosí z daru k nám,
únava pěst sevřenou povolí.
Ten pocit také dobře znám,
co postihl i anděly.

Nebudu bahnem pohlcený,
kam padaj mrtvé hvězdy.
Sebe budu hájit se zbraněmi,
se srdcem schovaným za zdmi.

S tebou Beruško co chci mám,
světlo v srdci na slovech nepsaných.
Ve víru v lásku přepínám,
svět plný duší svázaných.