Osvícení

Na cestě trním jdem,
louže a kamení pod krokem.
Naše přání zakalená zlem,
kde překážky jsou prorokem.

Znaven a špinavý v prachu,
bolestí křivím tvář.
Ranami osud mě drží v šachu,
já v dáli hledám jasnou zář.

Pak uslyším tvůj hlas,
temnota rozpustí se v myšlenkách.
Jediný úsměv přináší jas,
radost zas slova v písmenkách.

Zvedám se k nebi za tebou,
za rty nejsladšími co znám.
Má představy již mě nezebou,
teď lásku jenom v srdci mám.

Když cíl mám nic mě nezastaví,
tou metou mou jsi ty.
Žití najednou nezdá se tak tmavý,
tlukot srdce je hlasitý.

Mé tváře se dotkni prosím,
vlij život do mých žil.
Tvůj obraz stále v srdci nosím,
by svět mě více netížil.