To Ty jsi hříchem mým

Co je správné a co špatné,
kdo určil ty pravidla?
Co je lesklé a co matné,
a kdo jsou tvoje strašidla?
Já už se teď nebojím,
nebojím se říct, že to jenom o tebe
o nic víc už nestojím
i přes vše co nás dělí, co na duši zebe.
Ostatní nic nevidí,
když pohled ve tmě skryješ.
Být daleko od lidí,
kde svoje hříchy smyješ.

To ty jsi hříchem mým,
i mou neklidnou duší,
a já už teď vím,
co málokdo tuší.

Na peří bílých labutí
(lehkém jako mořská pěna)
mě tvá krása přinutí,
padnout na kolena…