Polibek

Ach básně, básně, květy lásky,
nač je vás třeba, povězte,
nač prsty psáti krásy krásky,
než vlásky hladit nevěstě.

Proč dlaněmi si stírat čelo,
když člověk hledá vhodný rým,
než jimi svírat nahé tělo,
to zůstává mi tajemstvím.

A když už psát, tak šetřte stromy!
Psát se dá prstem po kůži.
Ať růže voní a bijí hromy,
jen změňte sliny za tuži.

Proč vůbec trápit ústa slovy,
a zakládat na kráse vět,
když polibek - nad střechu krovy,
nad celičký ten širý svět.